Asi budu mít hloupý dotaz. Pokud dělám např. sirup (přírodní), tak jsem narazil na dva způsoby. Vařit nebo studenou cestou. Která varianta je kvalitnější? Říkám správně, když něco vařím, spousta těch zdravých prvků se tím ničí? Děkuji pane bylinkaři
Chtěl jsem si letos (2024) prvně udělat sirup ze smrkových výhonků… ?.
Z mého pohledu je lepší studená cesta, tzn. naložit léčivou rostlinu co cukru (klasicky formou prokládání vrstva byliny, vrstva cukr, vrstva byliny, vrstva cukr, kdy úplně dole je vrstva cukru a úplně nahoře totéž). V takové situaci rostlina uvolní tekutinu (jakousi "šťávu"). Díky koncentraci cukru pak za ideálních podmínek nedojde k plísni ani kvašení. K maceraci rostliny v cukru by mělo docházet v teple, ale ne na přímém slunci. Vhodné rostliny pro takovou výrobu sirupu je např. tymián (má ale málo vody) nebo jitrocel kopinatý list apod.
Výhodou této cesty je, že se nezničí látky bílkovinné povahy, které prochází degradací (zničí se) za situace, kdy projdou varem.
A opak platí pro výrobu sirupu horkou cestou - tzn. vařením. Na druhou stranu u vařených sirupů jsou dvě výhody:
a) je to jednodušší
b) vaření může mít vliv na trvanlivost a uvařený sirup při správném uskladnění (zatažený vršek) by neměl plesnivět
